Vision Days nejsou na scéně žádnými nováčky, vloni nejenže se dožili plnoletosti, ale vydali také své bezesporu nejlepší album. Proti srsti v porovnání se staršími deskami šlape výrazně lépe, tvrdé, rychlé vypalovačky s nosnými refrény prostřídá občas reggae či ska hopsačka (Jedna výchovná, Snad to neprojedem), z desky přímo čiší jakási radost a otcovské nadšení z vlastního dítěte. Hodně také dělá výborný zvuk z plzeňského Ex-Aviku, které je domácím studiem známé Znouzectnosti.
Snad jedinou výtkou je „cosi“ jménem Jean Marrais, což je naprosto zbytečná vsuvka, která se možná na album dostala omylem, možná je tam naprosto oprávněně, ovšem důvod nechápu. Nicméně „okolní“ písně ve středu alba považuji za to nejlepší, co Vision Days zplodili, i když jsou 77 a Pou gou obyčejnou punkovou agitkou, i když je Konzumní výkřikem, kterých není nemálo a který bohužel nic moc nezmění, i když mi Snad to neprojedem lehce evokuje starší kousek Pracovní, i když je míchání karibských rytmů s punkem už obehraným motivem. Za více jak jeden poslech pak rozhodně stojí také Každý a Stojí to za to, na kterou již byl natočen videoklip a jejíž text si dovolím nakonec trochu parafrázovat – stojí to za to, tohle album mít (pokud jsi fanouškem punku).
Vision Days – Proti srsti
Délka: 38:51
Písně: Proti srsti, In close Order, Stojí to za to!, Hra, Snad to neprojedem, Hrdina nebo vrah?, Konzumní, 77, Jean Marrais, Pou gou, Každý, Utopie, Jedna výchovná, Spasitel, Chodíme kolem, V pasti, Ne, Jynej člověk (tribute to NVÚ)
Hodnocení: 7/10
6°C
8°C
6°C
