Wanastowi Vjecy se po transformaci ve čtyřčlennou kapelu vydaly poprvé na turné. Pod vlajkou rock'n'rollu dorazily také do Olomouce a pomilovaly ji svou dvouhodinovou show. Hanákům sice chvíli trvalo, než rozmrzli, ale druhá polovina koncertu již měla tu správnou atmosféru. Aspoň v kotli tedy.

Veselí banjo-pankáči Poletíme? vypustili v březnu do světa na zkušenou třetí studiovku. S humorem a drzostí sobě vlastními se na ní tentokrát vrhli do vod country a překřtili ji hezky foneticky na kántry. Tedy na "Kroskántry". Kros zřejmě jako kříž, neb některé ortodoxní kántristy by mohlo trefit.

Sotva půl roku po vydání řadovky Detaily se Vypsaná fiXa vytasila s novým materiálem. EP Čtyři slunce obsahuje písně, které kapela složila pro stejnojmenný film režiséra Bohdana Slámy, jenž právě uvádějí tuzemská kina. A nutno hned zkraje říci, že co kus, to jasná pecka – navíc ke stažení za dobrovolný příspěvek.

Přestože židovské osídlení na Hřebečsku nepatřilo k nějak zvlášť výrazným menšinám, do dnešních časů se i přes nacistické pogromy během druhé světové války a další roky nezájmu a ignorace za totality dochovalo několik připomínek toho, že i v této oblasti Židé žili a působili.

Třetí plnohodnotnou desku vypustil do éteru bejbypankový tyátr Kašpárek v rohlíku. Jmenuje se Ten Halywůd, disk je ukryt v plechové krabičce a je plný snů a filmových žánrů a hrdinů. Pořád s přehledem a humorem bejbypanku vlastním válcuje všechny Dády a Maxíky, ale chybičku bych našel.

Zatímco z velkomoravských staveb se do dnešních časů dochovaly jen odkryté půdorysy, památek, které pamatují 11. a 12. století, tedy dobu, kdy v architektuře panoval románský sloh, a které jsou stále funkční, je na území Moravy a Slezska mnohem více. Že vzpomínáte jen na znojemskou rotundu? Nevadí...

Přeshraniční hudební spolupráce Degradace - Kaktus (tedy Ostrava - Bratislava) donedávna měla rovinu převážně koncertní. Od začátku letošního roku je však k mání splitko, na nějž každá z kapel přispěla šesticí nových songů. Jak album dopadlo?

Zatímco fakt, že se ve Svitavách narodil Oskar Schindler, oslavovaný zachránce Židů, je všeobecně známý, o existenci židovského hřbitova ve městě má potuchy jen málokdo. A ještě méně lidí ví, že tu kdysi stávala také synagoga, přitom první Židé žili na území města již ve 14. století. Stejně tak i v jiných místech regionu a v jeho okolí.

V našem povídání o významných moravských a slezských gotických památkách jsme se zcela záměrně vyhnuli dvěma zásadním stavbám, které jsou nedílnými součástmi panoramat Brna a Olomouce. Někteří z vás, čtenářů, si toho všimli a ptali se, kde že katedrála sv. Petra a Pavla a dóm sv. Václava jsou. Inu, jsou tady.

Když před třemi lety vyplul na svoji cestu k uším posluchačů projekt Eternal Seekers, vyrazila mi jeho hlavní protagonistka Lenka Dusilová dech. Jako fanoušek jejích rockových poloh ale musím říct, že to bylo vyražení příjemné, bez nějakých negativních důsledků pro sluch a zdravotní stav vůbec. Tatáž osoba se o něco podobného pokusila i nyní. Nejsem sice tak překvapen jako tenkrát, ale nikdo mě nezastaví před vyřknutím tohoto: „Dusilenka je současná královna mezi zpěvačkami.“

„Rakousko to postavilo, České dráhy pohřbily“ – jedno z hesel, která byla k vidění při loučení s vlakovou dopravou na trati mezi Pardubickým krajem a Hanušovicemi. Byla sobota 10. prosince a lidé se zde a ještě na dalších dvou mezikrajových úsecích svezli vlakem naposledy. Prvotní rozhodnutí přišlo z kraje Pardubického, doplatí na něj však i obyvatelé Olomouckého kraje, přestože ten objednal zhruba stejné množství vlaků jako vloni. (psáno pro Ekologické listy 1-2/2012 olomoucké pobočky Hnutí Duha)

Vysloví-li se jméno francouzského hlavního města Paříže, bez rozpaků si všichni vybaví Eiffelovu věž, zámek Versailles či přídomky jako město módy, nejromantičtější město na světě nebo nejkrásnější město Evropy. Jen málokdo však ví či si uvědomí, že Paříž a její okolí, region Île-de-France, byly v první polovině 12. století kolébkou nově vzniklého tzv. lomeného slohu, který později dostal od italských humanistů název gotický – toto označení má původ ve jménu germánského etnika Gótů, jejichž umění bylo považováno za barbarské, stejně jako za barbarskou považovali humanisté v Itálii gotiku.

Těžko jen lze najít člověka, který by neznal písňová slova Ivana Mládka „Brno, to je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď“. Na následujících řádcích ale nebudeme hodnotit brněnské dívky a ženy (vůči ostatním Moravankám by to ani nebylo fér), nýbrž se podíváme na největší moravské a kdysi taktéž zemské hlavní město dokola a kolem.

Budu se opakovat, ale v případě jakéhokoliv hodnocení posledního počinu Tata bojs, loňské řadovky Ležatá osmička, prostě nemůžu začít jinak než slovy „Nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat…“. Jinak to zkrátka nejde, i když záhy po poslechu je jediný přání opakování.