Budu se opakovat, ale v případě jakéhokoliv hodnocení posledního počinu Tata bojs, loňské řadovky Ležatá osmička, prostě nemůžu začít jinak než slovy „Nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat…“. Jinak to zkrátka nejde, i když záhy po poslechu je jediný přání opakování.

Stejně jako musicserveroví kolegové i já si dovolím trochu zabilancovat a předestřít své ohlédnutí za hudebním rokem 2011. Bude to ohlédnutí ryze domácí, bude to ohlédnutí nikoliv albové, ale písňové.

Vybuchující rachejtle již za pár hodin ukončí rok s jedenáctkou na konci a přivítají podle Mayů poslední rok lidstva. Pokud ale ten konec světa bude vypadat jako ve filmu 2012, tak si užívejte ty zbývající měsíce co nejvíce, protože závěr bude hodně kýčovitý a budete se u něj nudit. I když pro oko by to mohla být lahoda. Uvidíme, každopádně přeji do nového roku, aby se vám do života motalo co nejméně idiotů a aby vám vycházelo vše aspoň z poloviny tak, jak jste si to naplánovali.

Poslední roky okolo slovenské party Inekafe nyní vypadají jako jedna velká blamáž. Poslední koncert, ještě jeden poslední koncert, DVD, které kdejaká panenka i panáček obrečeli, najednou singl, comeback, výběrovka, turné a… no konečně nové album, které není špatné, ale…

Děkuji krajskému úřadu v Pardubicích a dalším organizacím a institucím za domršení veřejné dopravy na území Pardubického kraje. Konečně mě něco donutí utratit tisíce za autoškolu, deseti až statisíce za auto. Kde je vezmu, čert ví, jisté ale je, že se bez auta při cestě k rodičům neobejdu.

Ne že bych ho nějak osobně znal, to vůbec – ale to poslední, co by si Václav Havel přál, aby se dělo po jeho smrti, by určitě bylo rušení divadelních představení a koncertů, jak se tomu v posledních dnech dělo. Proto si v den jeho pohřbu klidně dovolím vzpomenout několik podzimních koncertů v hanácké Krasotince, jichž jsem se zúčastnil – měl jsem to tak v plánu ještě před tím, než pan Prezident zemřel.

Zatímco slovenští fanoušci Inekafe, kteří v pátek mířili na křest nového CD "Právo na šťastie" do Brezna, ostrouhali, den nato v Olomouci mohli být všichni zúčastnění spokojeni. Vyprodaný klub, od samého počátku výborná atmosféra... Jen mohli Vratko a spol. hrát déle, koncert utekl až moc rychle.

Málokdo by v zámeckém areálu v Tovačově, který není ve zrovna nejlepším stavu, hledal něco výjimečnějšího než prachobyčejné venkovské šlechtické sídlo, jež je z dálky viditelné díky vysoké věži zvané Spanilá. Jenže právě zde, v tomto pomalu rekonstruovaném areálu, se poprvé v moravském prostředí a na sever od Alp vůbec objevují prvky italského uměleckého slohu, jehož vzorem je antika – renesance.

Koukala na mě, jako by právě spadla z višně. „Vy chcete jet nazpět přes Chornici?“ Přes Chornice, opravil jsem ji v duchu. „No jedu na poslední vlak, když už nám ho rušej,“ odpověděl jsem. Její pohled se nezměnil, ale jízdenku vytiskla. Z: Moravská Třebová, do: Olomouc, přes: CHORNICE, Konice, Kostelec nad Hané, Prostějov. Velká písmena bezesporu neznamenala důležitost.

Na začátku našeho vztahu stál singl Punk, sex, pivo. Taková v podstatě pubertální píseň, která nijak zvlášť nenasvědčovala, že by se z pražské party The Fialky mohlo „něco“ vylíhnout, byť chytlavost se jí upřít nedala. Se třetím regulérním albem kapely s názvem Kapitán 77 je už ale všechno jasné – na tyhlety Fialky je i dynamit krátký.

Punkeři Plexis dostali koncem loňského roku pořádnou chuť do života, letos si tak jejich fanoušci užívají. Po novém albu se na svět dostal i dokument o Petru Hoškovi nazvaný "Antihero", který připravil publicista Radim Řezníček. Zásadní slova z něj? Hošek: "Dělám pičoviny celej život, opravdu."

Na Křížovém vrchu nad Moravskou Třebovou, který je opředen známou pověstí Annenruhe a kde Třebovští nacházejí posmrtný věčný klid, se od 30. let 18. století tyčí barokní sousoší Kalvárie. Zhotovil je Severin Tischler, sochař, jenž se narodil na podzim roku 1705 ve Svitavách. Barokní umělec, jehož význam roste až poslední dobou.

Když P.B.Ch. před rokem z Wanastowích Vjecý odešel, vypadalo to, že je s kapelou, která vyspávala po drobet zvláštní torpédovací a výroční epizodě, definitivní konec. Robert Kodym však záhy představil staronovou sestavu, která nyní s drobným distribučním zdržením vypustila do světa nové wanastowské album Letíme na Wenuši.

Moje první otázka, která padla na účet "Detailů" 6. října krátce po poledni, zněla: "To chce Neuwerth vážně z fiXy udělat Tata Bojs 2?" Uplynul měsíc a já si už ani nepamatuji, u které z dvanáctky písní to bylo. Naopak znám odpověď na svou druhou otázku - ne, "Detaily" nejsou nudné.